Jak dlouho se dokážeme skutečně soustředit?

Tuto situaci zná každý: dlouhý pracovní den konečně končí. Cítíme se unavení a vyčerpaní. Zpravidla se už na nic nedokážeme soustředit. V této souvislosti často vyvstává otázka, jak dlouho se člověk vlastně dokáže plně soustředit. S tím souvisí i hledání řešení, jak se vymanit z bludného kruhu neustálé únavy a apatie. Existují totiž způsoby, jak si i přes dlouhé pracovní nebo školní hodiny usnadnit život. Zjistěte zde, jak dlouho člověk dokáže udržet soustředění a jak si najít svou ideální pracovní dobu.

Jaký je rozdíl mezi soustředěním a pozorností?

Zatímco pozornost se pohybuje na úrovni vnímání, soustředění je zaměřeno na konkrétní činnost. Hloubkový myšlenkový proces nám pomáhá bezchybně vyřešit úkol nebo provést činnost.

Ve škole se děti soustředí na jednotlivé předměty, aby ústně nebo písemně zpracovaly určitá témata, kancelářští pracovníci každý den dokončují práci na počítači a kuchaři vykouzlí mistrovské pokrmy, aniž by si spálili prsty. Aktivní, mentální schopnost soustředění se tedy vyznačuje cílevědomým jednáním nebo myšlením při vyloučení všech vlivů, které nás obklopují.

Pozornost naproti tomu řídí vnímání. Vede k určitým stavům vědomí: řidiči aut, motocyklů a jízdních kol i chodci jsou ve silničním provozu ostražití vůči potenciálním situacím. Vědomé vnímání zaznamenává řadu pozorování, která účastníci provozu jednoduše zaznamenají mimochodem. Tímto způsobem mohou účastníci provozu vnímat v provozu více. Řízení auta nebo jízda na kole jako jediná činnost vyžaduje soustředění. Vnímání se tedy nevztahuje k samotné činnosti.

Jak dlouho mohou lidé pracovat produktivně?

To, co povoluje zákon, lékaři nepovažují za rozumné: dvanáct hodin denně jako běžnou pracovní dobu. Právem vyvstává otázka, zda může být člověk po takovou dobu vůbec produktivní. Je možné dosahovat trvale produktivních výsledků po tak dlouhou dobu? Pracovní psychologové ze Švédska, neurovědci z Rakouska a australští výzkumníci, mimo jiné odborníky, považují za mnohem produktivnější výrazně kratší pracovní dobu. Podle jednotného názoru je časové rozmezí, ve kterém může soustředění člověka zůstat konstantní, čtyři až šest hodin. Každá další hodina nad tento rámec snižuje kognitivní schopnosti, a tím i kvalitu práce. To platí i v případě, že zaměstnanec pracuje dvanáct hodin denně a mezitím si dává několik přestávek.

Výkon lidského mozku neodpovídá výkonu předem naprogramovaného stroje. Po hodinách intenzivního soustředění náš mozek unaví. Podle vědeckého názoru je naše pracovní paměť schopna po dlouhou dobu ukládat celou záplavu informací a udržovat je připravené k vybavení, ale v určitém okamžiku už lidský mozek nedokáže přijímat další informace. Jako ochranný mechanismus náš mozek reaguje a takříkajíc se sám třídí tím, že informace odstraňuje, zapomíná na ně nebo je jednoduše dále nezpracovává.

Důsledky dlouhé pracovní doby

Efektivní stav soustředění nám brání jednat a myslet nesprávně. Proto dokážeme racionálně jednat v situacích, které vyžadují rozum. Když se však lidé přepracují, mohou utrpět újmu. Výkon mozku rychle klesá a informace jsou zpracovávány jen neúplně nebo vůbec. Náš mozek už totiž nedokáže odfiltrovat chyby. V důsledku toho se výrazně zvyšuje riziko nehod. Schopnost rychle reagovat rychle klesá. Pokud po dlouhém pracovním dni sotva dokážete chodit, protože jste tak unavení, je lepší pokud možno využít veřejnou dopravu.

Újma se však neprojevuje jen v silničním provozu, ale i v profesním a soukromém životě. Únava způsobená příliš dlouhou prací výrazně snižuje kvalitu života. Neobratné jednání se stává častějším a někteří lidé reagují podrážděně, když jsou unavení. Netrpí jen přepracovaný člověk, ale i lidé kolem něj. To, co lze v soukromí kompenzovat s pomocí druhých lidí, nelze vždy napravit, když dojde k chybám v práci. Pokud trvale přepracovaný zaměstnanec nesprávně dokončí zadaný úkol, může ho to stát místo.

Na jakých dalších faktorech závisí soustředění?

Soustředění nezávisí vždy jen na délce doby, po kterou musí naše mysl podávat nejlepší výkon. Rozhodující roli zde hrají jak vnější, tak vnitřní faktory. Pokud například čelíme neoblíbenému úkolu nebo činnosti, naše neochota se soustředit nám brání myslet. S tím často souvisí i schopnost. Pokud v něčem nejsme dobří, nebudeme v tom dobří.

Kromě toho je tu i nálada, která nás doprovází ve chvíli, kdy se potřebujeme soustředit. Pokud je naše nálada špatná, ani naše hlava se nedokáže dobře soustředit.

Vnější podněty jsou dalším faktorem, který lidem brání se soustředit. Zejména děti a mladiství ve škole jsou těmto vnějším podnětům neustále vystaveni. Soustředění trpí, protože schopnost vybírat podněty ještě není plně rozvinutá. Děti se proto velmi snadno nechají rozptýlit. Aby se mohly soustředit na domácí úkoly, potřebují klid a uspořádané prostředí.

Jak dlouho se dokážou soustředit děti?

• Děti 4 až 5 let: v průměru 10 minut

• Děti 5 až 7 let: v průměru 15 minut

• Děti 7 až 10 let: v průměru 20 minut

• Děti 10 až 12 let: v průměru 25 minut

• Děti 12 až 16 let: v průměru 30 minut

Pokud jde o to, jak dlouho se dokážou děti soustředit, nabízí se i téma ADHD. Děti, které jím trpí, mají mezi jednotlivými nervovými buňkami v mozku příliš málo přenašečů. Mají potíže dokončit myšlenku. Samotné myšlení je pro děti s ADHD těžkou prací, protože neurotransmitery v nervových buňkách mozku se spotřebovávají rychleji. Přesto se za určitých okolností dokážou soustředit. Odměny, zábava a motivace mohou sloužit jako podpora myšlení, pokud je při tom zapojena i dostatečná míra sebeurčení. Hnací silou není ani tak úkol, který je třeba vyřešit, ale spíše motivující vyhlídka na odměnu.

Ve škole často způsobuje problémy převažující neschopnost soustředit se po delší dobu. Úkoly je třeba splnit v určitém čase, za což obvykle nenásleduje žádná odměna. Tlak na výkon a strach ze selhání se šíří, což se pak u ADHD může projevit agresivním nebo šaškovským chováním.

Jak dlouho se dokážou soustředit dospělí?

Dospělí mají delší dobu soustředění než děti. Ta činí přibližně 90 minut, i když se schopnost soustředění s přibývajícím věkem obecně snižuje. Kognitivní schopnosti se zhoršují a klesá i rozsah pozornosti.

Závěr

Jen málokdo si může vybrat svou pracovní dobu. Tu určuje zaměstnavatel v pracovní smlouvě. Kdo musí pracovat až dvanáct hodin a nemá možnost flexibilní pracovní doby nebo práce z domova, musí to prostě zvládnout. Aby se předešlo nehodám, neobratnosti a chybám, měla by být většina volných víkendů využita k regeneraci nebo k tomu, aby si člověk mezitím vzal jeden až dva dny volna.

Lépe na tom jsou ti, kdo si mohou pracovní dobu uspořádat flexibilně. Zaměstnanci pak mohou inteligentně naplánovat fáze soustředění, které přinášejí nejvyšší produktivitu, na tu denní dobu, která je pro ně nejúčinnější.

Ideální doba soustředění, která přináší nejlepší výsledky z hlediska pracovního výkonu, je však mezi čtyřmi a šesti hodinami. Nejdůležitější nebo nejnáročnější úkoly by měly být prováděny právě během tohoto období, aby mohly být dokončeny bez chyb. Protože mysl si sama nedokáže pomoci, pomáhá stanovit priority úkolů, které je třeba splnit. Méně důležité činnosti nebo myšlenkové úkoly lze občas provádět bez plného soustředění a dokončit je později. Nakonec je to osobní rozhodnutí, co vám funguje nejlépe.