Pracovní stres v Česku: Co EAP skutečně řeší | Mavie – Ganzheitliche Gesundheit & Prävention

Pracovní stres v Česku: Co EAP skutečně řeší | Mavie – Ganzheitliche Gesundheit & Prävention

Co je Employee Assistance Program (EAP) ve skutečnosti

Employee Assistance Program (EAP) je důvěrná poradenská a podpůrná služba hrazená zaměstnavatelem, kterou mohou zaměstnanci využívat dobrovolně a zdarma, nezávisle na svém nadřízeném nebo HR oddělení.⁶ Vyškolený poradce mimo firmu, dostupný telefonicky, přes aplikaci nebo osobně, pomáhá s pracovním stresem, osobními potížemi nebo čímkoli mezi tím, a nic z probíraného se zaměstnavateli nehlásí zpět – kromě anonymizovaných statistik využití.⁶

Tato struktura není náhodná. Je přímou odpovědí na dvě bariéry, které právě popsala výše uvedená data. Zaměstnanci problém nenadnesou před člověkem, který píše jejich hodnocení výkonu, takže je EAP nasměruje k někomu zcela mimo tento vztah. Raději by mluvili s algoritmem, než aby riskovali, že budou před kolegou působit nejistě, takže EAP nabízí stejně snadno dostupný přístup bez obav z posuzování – jen na druhé straně stojí skutečný odborník, který s problémem dokáže něco udělat.

To je také bod, ke kterému se mnoho českých firem ještě nedostalo. Na vyspělejších trzích je EAP standardní položkou v balíčku benefitů, hned vedle zdravotního pojištění a stravenek. V České republice je tento koncept stále natolik nový, že většina HR týmů ho dosud nemusela vysvětlovat ani vlastnímu vedení. Nejde o mezeru v poptávce zaměstnanců. Jde o mezeru v tom, co jim bylo doposud nabízeno.

Není to problém jen zaměstnanců. Nesou ho i lídři.

Více než polovina českých zaměstnanců uvádí, že svého přímého nadřízeného vnímá jako viditelně vystresovaného často nebo velmi často – stejný podíl uvádí i Rakousko.¹ Dopady se přenášejí dál konkrétním a měřitelným způsobem: 26 % uvádí, že se vyhýbá nadnášení témat nebo poskytování zpětné vazby, když je jejich nadřízený viditelně pod tlakem, 24 % uvádí, že se aktivně snaží svého nadřízeného podpořit nebo mu ulevit, a 23 % uvádí, že kvůli tomu častěji přemýšlí o změně zaměstnání.¹

Tři ze čtyř zaměstnanců v České republice chodí do práce vyčerpaní, místo aby zůstali doma.¹ Není to výjimka – je to standard. Většina to dělá z finančních důvodů a téměř polovina prostě nemá, kdo by je zastoupil.¹ Nic z toho se neprojeví jako nemocenská. Projeví se to jako pomalý únik výkonu, pro který většina firem nemá ani název, natož položku v rozpočtu. Mavie Stress Study 2026 oslovila 394 zaměstnanců v České republice, aby zjistila, kde přesně tento únik začíná – a co ho zastaví.

Na formuláři vypadá duševní zdraví v pořádku. Čísla vyprávějí jiný příběh.

Když se českých zaměstnanců zeptáte, jak hodnotí své duševní zdraví, vypadá to uklidňujícě: 48 % ho označuje za dobré nebo velmi dobré, jen 12 % za špatné.¹ Položte konkrétnější otázku a obraz se rychle změní. 61 % uvádí, že se cítí ve stresu často nebo velmi často, a u 40 % z nich se to za poslední rok ještě zhoršilo.¹ Každá čtvrtá žena uvádí, že za poslední rok dosáhla bodu, kdy psychicky už dál nemohla, a to opakovaně, ne jen jednou.¹

Nejde o rozpor. Je to důsledek toho, že otázka na sebehodnocení a otázka na četnost měří dvě různé věci: jak se člověk chce vidět a co se skutečně děje týden co týden. Pro zaměstnavatele je druhé číslo tím, které predikuje fluktuaci, chyby a vyhoření. To první je číslo, které se objeví v průzkumu angažovanosti.

Práce je v České republice stresorem číslo jedna – a jde o specifický druh tlaku

Čeští zaměstnanci označují práci za svůj jednoznačně největší zdroj stresu, před finančními záležitostmi, rodinou i vlastním zdravím.¹ Když se zúžíme na to, co v rámci práce stres skutečně způsobuje, vynoří se jasný vzorec: na prvním místě je tlak termínů a výkonu, následuje přílišná odpovědnost nebo prostý pocit zahlcení, poté konflikty s kolegy nebo nadřízenými a nakonec nejasná nebo protichůdná očekávání shora.¹

Toto je prezentismus a je už dnes měřitelný přímo ve výkonnostních číslech, která většina firem běžně sbírá. 62 % českých zaměstnanců uvádí, že stres ovlivňuje jejich pracovní výkon přinejmenším mírně, a každý pátý popisuje tento dopad jako silný nebo velmi silný.¹ Globálně výzkum využívající produktivitní dotazník WHO odhaduje průměrné náklady tohoto efektu na 57,5 ztracených pracovních dnů na zaměstnance ročně – téměř tři celé pracovní měsíce sníženého výkonu, zatímco daný člověk je stále v práci.² Nemocenská do tohoto čísla není vůbec započítána.

Co to už dnes stojí

V roce 2024 stála nemocenská spojená pouze s duševními onemocněními českou ekonomiku odhadem 16 miliard Kč, tedy přibližně 670 milionů eur.³ Toto číslo pokrývá absence. Nezahrnuje ztráty způsobené prezentismem popsané výše, které jsou podle výzkumů konzistentně několikanásobně vyšší než samotné náklady na absence.²

Tento vzorec není specifický jen pro Českou republiku. V rámci EU a Spojeného království se celkové náklady na duševní zdraví odhadují na více než 600 miliard eur ročně, což představuje přes 4 % HDP.⁴ Celosvětově Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní organizace práce odhadují, že samotné deprese a úzkosti stojí světovou ekonomiku téměř 1 bilion amerických dolarů ročně díky 12 miliardám ztracených pracovních dnů.⁵ Čeští zaměstnavatelé neřeší lokální anomálii. Řeší lokální podobu nákladů, které už dnes nese každá srovnatelná ekonomika.

Proč to zůstává neviditelné: v práci o tom skoro nikdo nemluví

72 % českých zaměstnanců se za poslední rok s nikým v práci nebavilo o svém duševním zdraví – ani s kolegou, ani s nadřízeným.¹ Toto mlčení není znamením, že je vše v pořádku. Je to znamení, že lidé, kterých se to nejvíce týká, se rozhodli, že pracoviště není bezpečné místo, kde by o tom mohli mluvit.

Co by dělali místo toho, vypovídá víc než samotné mlčení. Když se jich zeptali, na koho by se skutečně obrátili, kdyby se pracovní stres stal těžko zvladatelným, jen 20 % uvedlo svého přímého nadřízeného.¹ Více českých zaměstnanců, 34 %, uvedlo, že by se místo toho obrátili na AI nástroj jako ChatGPT, a tento rozdíl je obzvlášť výrazný u žen.¹ Obava z toho, že před nadřízeným budou působit nejistě nebo zranitelně, je pochopitelnou bariérou. Algoritmus nikoho nemůže hodnotit v rámci hodnocení výkonu. Zároveň ale nedokáže nijak skutečně pomoci.

Nic z toho není součástí popisu práce nikoho. A právě proto funguje EAP nejlépe tehdy, když zahrnuje nejen zaměstnance, ale i vedoucí pracovníky: manažer, který nemá žádný snadno dostupný způsob, jak zvládat vlastní tlak, nemá šanci zabránit tomu, aby ho nepředával dál po hierarchii – bez ohledu na to, jak dobré má úmysly.

Jak to vypadá, když firma skutečně jedná

Mavie Work už tento model realizovala u klienta v Rakousku, prémiového prodejce sportovního vybavení Bründl Sports, a výsledek je užitečnou ukázkou toho, co je možné, jakmile firma přejde od pouhé nabídky podpory k jejímu skutečnému využívání zaměstnanci. Poté, co vedení viditelně samo využívalo důvěrnou poradenskou službu, a nejen ji nabízelo, klesla nemocnost na zaměstnance za rok z 8,6 na 7,5 dne, což přineslo úsporu přibližně 1,2 milionu eur.⁷ Službu v prvním roce kontaktoval téměř každý desátý z 550 zaměstnanců firmy a její využívání dál rostlo.⁷

Česká republika zatím vlastní případovou studii nemá, protože právě na tomto trhu Mavie Work tento model teprve zavádí. Rakouský výsledek není příslibem identického výsledku. Je důkazem, že tento mechanismus funguje, jakmile se firma zaváže jít dál než jen k uvedení benefitu v brožuře.

Výchozí bod pro HR a vedení

Čísla uvedená výše popisují náklady, které české firmy už dnes platí, ať už se objevují v rozvaze, nebo ne: ztracený výkon, tiché riziko fluktuace a zaměstnance, kteří se naučili nic neříkat, dokud se problém nestane naléhavým. Employee Assistance Program pracovní tlak neodstraní. Dává lidem skutečné, důvěrné místo, kam s ním mohou jít dřív, než se promění ve výpověď nebo dlouhodobou absenci.

Pro HR týmy a vedení v České republice, které zvažují, zda se zavedení EAP vyplatí, není užitečnější otázkou, zda zaměstnanci podporu potřebují. Na to už odpověděla výše uvedená data. Skutečnou otázkou je, jak dlouho ještě zůstanou náklady za to, že tuto podporu firma nenabízí, neviditelné.